Sexuální touha je věda
Mluvme o sexu

Sexuální touha je věda

Sexuální vzrušení, zvýšení či snížení libida. Erekce, lubrikace a orgasmus. Všechny psychologické a fyziologické mechanismy související se sexualitou jsou již dlouho předmětem zkoumání vědecké komunity: jedná se o ingredience složitého receptu, který může ve správném dávkování zajistit zdravý a uspokojivý sexuální život. Například vzrušení a touha patří mezi prvky, které nejvíce přispívají ke zdravému sexuálnímu životu, a těší se proto zvláštnímu zájmu psychologů a fyziologů.

Kognitivní faktory a sexuální vzrušení

Velmi aktivní směr výzkumu v této oblasti je například ve spojitosti s tzv. „kognitivními faktory”, které mohou ovlivnit sexuální vzrušení. V polovině 80. let provedl psycholog Bostonské univerzity David Barlow s kolegy sérii studií, ve kterých zkoumal vztah mezi úzkostí a sexuální touhou. Tým zjistil, že muži se sexuálními poruchami a muži bez nich reagovali zcela odlišně na stimuly, jejichž cílem bylo zvýšení stavu úzkosti (například hrozbou mírného elektrošoku). Konkrétně pacienti, kteří uvedli, že nemají problémy s dosažením a udržením erekce, „uvěřili, že dostanou elektrošok, pokud se nevzruší, a tak zaměřili svojí pozornost na nějakou erotickou scénu“, jak říká Barlow. Výsledkem toho bylo, že hrozba elektrošokem u těchto pacientů vzbudila vzrušení. Naproti tomu pacienti se sexuálními poruchami reagovali na hrozbu elektrošokem zcela odlišně: „Jejich pozornost se natolik zaměřila na pravděpodobný neúspěšný výsledek,” vysvětluje psycholog, „že se nedokázali soustředit na nic erotického”.

Na základě této studie se Barlow s kolegy snažili identifikovat psychologické faktory, které charakterizují muže s problémy se vzrušením: jedním z hlavních aspektů je podle zjištění týmu výzkumníků ten, že muži, kteří mají problém cítit sexuální touhu, bývají ke svému vzrušení „méně vnímaví”, tedy nevyvinuli si dostatečné schopnosti introspekce a sebepoznání, aby pochopili, co, kdy a jak je vzrušuje.  Další charakteristikou je, jak muži reagují na scénáře, ve kterých necítí touhu: „Muži, kteří jsou snadno schopni se vzrušit,” přibližuje Barlow, „se zjevně nenechají vyrušit okolnostmi, za kterých sexuální touhu necítí: obvykle jev přisuzují vnějším příčinám (například se přejedli nebo nevyspali), a nikoli vnitřním problémům. Muži, kteří problémy se vzrušením mají, dělají přesný opak a berou každou potíž jako známku dlouhodobého vnitřního problému, fyziologického nebo psychologického.”

Jemná rovnováha sexuální touhy

Jiný tým vědců z Kinseyova institutu vypracoval teoretický model, který se snaží vysvětlit sexuální touhu s využitím pojmů „vzrušivé tendence” a „tlumivé tendence”. Teoretický model vedl k vypracování škály sexuální inhibice a sexuální excitace (SIS/SES), což je dotazník, který měří individuální rozdíly v tendenci k sexuálnímu vzrušení a jeho tlumení. Jak vědci uvádějí v článku publikovaném v časopise Journal of Sex Research, existuje jediný faktor vysvětlující nástup vzrušení (SES), zatímco k vysvětlení tlumivých faktorů je třeba zvážit dva prvky. První je „hrozba neuspokojivého výkonu” (SIS1) a druhý souvisí s hrozbou důsledků výkonů, například nechtěné těhotenství nebo pohlavní choroba (SIS2). Lidé s různou úrovní SES, SIS1 a SIS2 reagují na různé podněty, co se týče sexuální touhy, odlišně. Autoři studie například zjistili, že u lidí s vysokou hodnotou SIS2 byla menší pravděpodobnost vzrušení sledováním pornografie v porovnání s lidmi s nízkým skóre stejného ukazatele. „Obecně lze říct,” uzavírají vědci, „že lidé se silnou tendencí k inhibici jsou méně náchylní ke vzniku problémů se vzrušením. Na druhou stranu u osob se slabší tendencí k inhibici je vyšší pravděpodobnost riskantního sexuálního chování.” A jako vždy, ideál (a touha) leží někde uprostřed.

HFTHQ 21-15
Bibliografické odkazy

Etienne Benson - The science of sexual arousal - 2003

Může se Vám rovněž líbit